Vystartovali z bloků jako sprinter Usain Bolt a hned jejich debutové desky Inside In/Inside Out (2006) se prodalo přes dva miliony kusů a sklidila pochvalné kritiky.
Řeč je o The Kooks, britském indie kvartetu z Brightonu, který právě chystá třetí desku a jako jedna z hlavních hvězd zahraje na letošním ročníku festivalu Rock For People. Jejich bubeník Paul Garred v telefonickém rozhovoru pro t-music prozradil třeba jestli raději slečny nebo pivo a kde na světě mají bořiči hitparád z Brightonu nejšílenější fanoušky.Popiš, kde teď vlastně přesně jsi, jaký je tvůj den?
Sedím ve svém hotelovém pokoji v Londýně, dávám si moc dobrý kafe, sluchátko u ucha a mluvím s tebou. (smích)
Světem se nesou zvěsti, že makáte na novém albu. Je to pravda?
Vlastně teprve skládáme písničky, jsme asi v jedné třetině. Zatím máme hotových šest kusů, s kterejma už můžeme být spokojení a v hrubé verzi jsme je nahráli. Bude ještě chvíli trvat, než posbíráme dost materiálu, abychom všechno nahráli pořádně.
Kdy by ta deska mohla vyjít? Máte nějaký časový plán?
Jediný plán jsme my. Máme s vydavatelstvím dohodu, že pracujeme bez nějakého pevného deadline a nikdo na nás nevyvíjí tlak. Sami máme touhu, aby to bylo co nejdřív. Nechceme s tím jít ven, dokud si nebudeme stoprocentně jistí, že je to po všech stránkách dotažené.
Pracujete se stejnými lidmi? Bude opět produkovat Tony Hoffer (Beck, Air, Dave Gahan), který dělal na vašich prvních dvou deskách?
Tyhle věci jsme ještě neřešili, zatím se soustředíme na muziku jako takovou a čekáme, že s nějakým jménem přijdou lidé z vydavatelství a ještě kolem toho povedeme debaty. Záleží, jak ty nové songy vylezou, kam budou potřebovat nasměrovat.
A jak by měla nová deska znít?
Bude to popové album, ale chceme, aby bylo pestré s pevným zvukem, kterej to celý udrží pohromadě. Rádi bychom rozšířili svůj záběr a celé to namixovali, aby to dávalo smysl.
Co teď v kapele hodně posloucháte?
Všichni si dost ujíždíme na Friendly Fires, máme rádi indie věci s popovým melodickým základem. Je toho spousta co posloucháme a co se nám líbí, ale snažíme se jako kapela koncentrovat na sebe a moc nekoukat okolo, abychom obstáli sami se svou vlastní muzikou. Chceme se odlišit, a proto plánujeme na novince hledat hranu, víc experimentovat. Až album vyjde, chceme rozkývat pěknou řádku hlav, aby to lidi pořádně chytlo.
Budete hrát něco z nových věcí na letním turné?
Jasně, budou to dvě písničky, jedna rocková s celou kapelou, druhá akustická. Zbytek ale necháme pod pokličkou, aby mělo chystané album pořádný dopad a fanoušci na něj s napětím čekali.
Čeká vás první koncert v Česku, byls někdy v Česku předtím aspoň jako turista?
Nebyl a moc se těším.
A slyšels o něm něco? Co bys mohl očekávat?
Moc se toho ke mně nedoneslo. Pověz mi ty.
No, říká se, že máme krásné ženy a dobré pivo. Co máš radši?
No, tak to je těžká otázka... (smích) Vlastně teď by měla být jasná, když mám přítelkyni, takže volím to druhé...
Takže vaše tour, to už není rock'n'roll jako za časů hippies? Neničíte hotely a nevybíráte, kterou groupie pustíte na pokoj?
Občas umíme bejt i nudní, abych pravdu řekl. Ale jo, rádi si užíváme života, když jsme na cestách. Jdeme ven s kámošema, poznáváme lidi, chytáme střípky ze světa.
Máte nějakou humornou historku z poslední doby?
Naposledy jsme hráli v Berlíně, předtím pár britských štací a před nimi v Austrálii a tam to byla paráda, ale nic až tak srandovního. Sehnali jsme si jachtu a vyjeli do zátoky v Sydney. Bylo krásné počasí, svítilo slunce, přátelé s námi, opalování na palubě a skákání přímo do moře...Byl to jeden z nejúžasnějších dnů, co si vůbec pamatuju.
Fanoušci jsou asi různí, ve kterých zemích hrajete nejraději?
Jsou různé extrémy. Třeba Japonsko, kde jsou lidi extrémně zdvořilí. Ohromný řev mezi písničkama a potom najednou ztichnou a můžete zahrát úplně akustickou písničku a neuslyšíte ani hlásek z publika. Dohrajete a zase řev. To v Německu, tam lidi blázněj prostě celou dobu. Je to šílené tam hrát, musíte to fakt rozbalit, ale dostane se vám to pěkně zpátky. Ta energie je úžasná...
Pojmenovali jste kapelu po písničce z desky Hunky Dory od Davida Bowieho. Setkali jste se s ním někdy osobně, třeba i na pódiu?
Bohužel jsme ještě neměli tu čest, ale je pro nás velkou personou, třeba se jednou poštěstí.