Mnozí z vás chtěli na RfP The Black Keys. Přidejte k jejich bicím a kytaře kýble potu, krve, slin a slz + nadupanou rytmiku a další narozeninový dárek jest zde: The Inspector Cluzo.
Tito dva Francouzi si zdejší publikum oblíbili natolik (a jistě je to i opačně), že by snad přijeli i za klobásu a pivo. Na letošním RfP však vystoupí už jako etablované jméno, se všemi poctami a snad i početným davem fans. Ostatně, tak tomu bylo i na jejich poslední RfP seanci 17. 11. 2011 v Lucerna Music Baru. Pro nezasvěcené na fotkách připomene, co vše se ten večer dělo za boží dopuštění: fotogalerie/detroit-7-a-inspector-cluzo-v-lmbMísto půvabných francouzských frází oprašte před koncertem živelného dua The Inspector Cluzo nefalšovaný anglický argot. To aby vám neuniklo, o čem bude na pódiu řeč. Bubeník Phil a kytarista a zpěvák v jedné osobě Malcolm si totiž v nejmenším neberou servítky a je jen dobře, že většina jejich koncertu proběhne po 22té hodině.
„Rock nemůže být mainstream, potřebuje být vulgární. Musí být potížista. Není to marketing. Vůči něčemu se vymezuje, my jsme proti konzumní společnosti. A jsme pyšní na to, že hrajeme hodně nahlas a dělá nám radost, že to lidi ruší,“ svěřili se Malcolm s Philem jednomu japonskému serveru se svou neotřelou filosofií.
Nový klip Telefoot
Na Rock for People hráli The Inspector Cluzo už podvakráte. Francouzská dvojice, která svou nakopnutou směsici rock’n‘rollu s čerstvým funkovým groovem nazývá fuck’n’roll (a na koncertě záhy pochopíte proč), svou energií zadupe do země kdejakou početnější partu. Kromě fantastického hudebního zážitku přináší i cenné poučení, že kvalita vůbec nesouvisí s kvantitou.
Francouzští bastardi, napsal o nich australský tisk po několika obzvláště divokých koncertech a bitkách s techniky. Jelikož kromě nezměrné energie, hudební kreativity a dalších v zásadě kladných vlastností je těmhle dvěma chlapíkům, kteří nemají rádi baskytaristy a vystupují ve vyžehlených oblecích, vlastní i smysl pro sebereflexi, složili obratem na toto téma písničku. Své druhé studiové album, které vyšlo na začátku letošního roku, totiž nazvali The French Bastards.
Stejně jako první eponymní desku z roku 2008, i svou druhou kolekci nahráli ve „vysoce prestižním“ prostředí Studia Kitchen (tedy u Malcolma v kuchyni) mezi lahví vína a dobrým jídlem. Místo nahrávání se nelišilo, obě alba produkoval Stephan Kraemer, složení kapely je skálopevně stálé.
Zásadní rozdíl tu ovšem byl. Mezi vznikem prvního a druhého alba se kapela na rozsáhlém turné osobně představila celému světu, hrála na nejprestižnějších světových festivalech (mezi jinými i na japonském Fuji Rocku, kde měla obzvlášť velký úspěch) a pevně zakotvila v srdci nejednoho hudebního fanouška. Prvního alba se prodalo přes 20 tisíc kusů a The Inspector Cluzo se stali na světové hudební scéně, či alespoň na jeho části, pojmem. Svá alba vydávají na vlastním nezávislém labelu Ter a Terre.
Jak ale jejich originální a v kontextu mnohdy stagnující hudební scény svěží příběh začal? „Fuck the Bassplayer,“ řekli si v roce 2008 dva naštvaní členové kapely Wulfkind. Když jejich basák opakovaně nechodil na zkoušky, rozhodli se Laurent Lacrouts a Mathieu Jourdain (později po celém světě známí jako Phil a Malcom z The Inspector Cluzo), že ho nepotřebují a samotným jim bude líp. Věčnou vzpomínkou na tento moment jim je jedna z prvních skladeb nově vzniklé kapely, mezi fanoušky nesmírně oblíbená Fuck the Bassplayer.
A dál už to šlo jak po másle: natočili první desku, sjezdili celý svět, rok po svém vzniku se objevili na českém festivalu Rock for People, letos i podruhé, na koncertech pravidelně působí pozdvižení a… opět přijíždějí do České republiky.
„Zamilovali jsme si je stejně jako publikum. Ti, kdo je neměli v Hradci Králové možnost spatřit naživo, po první druhé písničce pochopí, čím si nás omotali kolem prstu,“ dodává Michal Thomes.
www.fuckthebassplayer.com